Seriál pro zvídavé Bývalý klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie Klášterní kostel, jenž se nyní stal novopackým filiálním kostelem, byl v době zrušení kláštera zjevně v poměrně dobrém stavu, ovšem přesto bylo nutné provést nutnou opravu jeho střechy. Dne 12. listopadu 1790 jičínský krajský úřad poslal hospodářskému úřadu kumburského panství adjustovaný rozpočet na opravu kostelní střechy spolu s příkazem, aby tuto práci za 185 zl. 10 kr. zadal staviteli Josefu Thomovi, jenž má s prací neprodleně započít. Zmiňovaná částka byla Thomovi vskutku ještě v roce 1790 vyplacena (SOA Zámrsk, Vs Kumburk, kart. 67). Podle farní pamětní knihy pak "kryt čili střecha velmi chatrný nechal se za 678 zl. opraviti" (Farní úřad Nová Paka, Kronika pro faru města Nové Paky nad Roketnicí, s. 190). Podle kostelních účtů bylo roku 1795 za opravu kostelní střechy a za "kus nově položené střechy, pod níž vede schodištní chodba do kostela", zaplaceno tesařům 6 zl., za 7 zl. 45 kr. bylo koupeno 31 kop šindelů a za 2 zl. 30 kr. 2000 hřebíků šindeláků (SOA Zámrsk, Vs Kumburk, kniha 7565). Roku 1803 byl zhotoven rozpočet na opravu střešní krytiny kostela, jež měla stát 1760 zl. 37 1/2 kr. a mělo k ní být použito 1890 kop šindele. Rozpočet podepsali stavitel Josef Martínek z Bydžova, zednický mistr Kryštof Weiger z Vrchlabí a tesařští mistři František Erban a František Aman z Nové Paky. V roce 1804 převzal patronátní právo nad bývalým klášterním kostelem (dosud toto právo náleželo náboženskému fondu) hrabě Trautmannsdorff jakožto majitel kumburského panství, jemuž zároveň gubernium sdělilo, že je ochotno dát protentokrát vadnou kostelní střechu opravit nákladem 1400 zl. ještě z náboženského fondu (SOA Zámrsk, Vs Kumburk, kart. 67). O tom, zda k této opravě kostelní střechy vskutku došlo, nás však písemné prameny nezpravují. V roce 1819 bylo z kostelních peněz za práce, provedené podle rozpočtu, schváleného roku 1815 c. k. státní účtárnou, zaplaceno 39 zl. 30 kr. tesařům za pokrytí 79 čtverečních sáhů na presbytáři, 30 zl. 30 kr. rovněž tesařům za pokrytí části střechy zvonice, stržené vichřicí, a 10 zl. plechařovi za plechový žlab. Roku 1827 bylo z kostelních peněz zaplaceno 35 zl. vídeň. měny "varhanáři Kučerovi za přeladění a vyčištění velkých varhan" a hned v následujícím roce 1828 bylo zaplaceno 6 zl. 18 kr. "zedníkovi za opravu dlažby v kostelních chodbách" (další 3 zl. 36 kr. dostal nádeník a 3 zl. 15 kr. bylo vydáno za vápno a cihly) a 27 zl. 15 kr. "truhlářovi za opravu všech kostelních lavic, které byly za dlouhý čas silně rozlámány." V roce 1830 bylo truhláři Krejčímu zaplaceno 12 zl. 40 kr. za další truhlářské práce a roku 1831 bylo 10 zl. zaplaceno "zedníku Kracíkovi za čištění kleneb, oltářů a pilířů", přičemž 4 zl. obdržel ještě nádeník (SOA Zámrsk, Vs Kumburk, kniha 7565). Roku 1831 byl také pro kostel "prací pověstného malíře pana Füricha [tj. Josefa Führicha]" pořízen nový obraz Stětí sv. Jakuba (Farní úřad Nová Paka, Kronika pro faru města Nové Paky nad Roketnicí, s. 197). Zpráva o získání obrazu od tohoto tehdy slavného malíře se objevuje i v dobové literatuře - Sommerova topografie Čech z roku 1835 uvádí, že Führichův obraz byl v kostele umístěn v listopadu 1831 a že ho za 400 zl. konv. měny pořídila obec (Johann Gottfried Sommer, Das Königreich Böhmen 3. Bidschower Kreis, Praha 1835, s. 137). Nato byla v roce 1832 zakoupena křížová cesta, malovaná "od zdejšího malíře a sochaře Jana Suchardy" (Farní úřad Nová Paka, Kronika pro faru města Nové Paky nad Roketnicí, s. 197-198). V roce 1833 bylo z kostelních peněz zaplaceno "zedníku Janu Kracíkovi za zednickou práci" 14 zl. 20 kr. (další 4 zl. 30 kr. obdržel nádeník) a roku 1834 bylo zaplaceno 5 zl. 20 kr. "nádeníkům za vyhazování příkopu kolem kostela" (SOA Zámrsk, Vs Kumburk, kniha 7565). Dne 10. srpna 1835 byl sepsán nejstarší dochovaný inventář kostela, v němž se kostel popisuje takto: "Je z kamene, krytý šindelem, má 9 oken a čtvery dveře. Nad vchodovými dveřmi je zvonice a na severní straně nad hlavním oltářem malá věžička. Krov je špatný. Sakristie je opatřena 2 okny, majícími železné mříže, jakož i okenicemi a jedněmi dveřmi. Nad nimi je oratoř jakožto součást kostela, opatřená novým oknem a mříží a jedním oknem do kostela a jedněmi dveřmi. Vedle sakristie a oratoře je klášterní trakt, patřící ke kostelu; dole se nacházejí 3 komory a 1 sklep, nahoře 4 pokoje k bydlení P. kooperátora." V kostele je dále uveden hlavní oltář Nanebevzetí Panny Marie, 6 postranních oltářů, z toho 3 vpravo (sv. Jana Nepomuckého, Stětí sv. Jakuba a sv. Anny) a 3 vlevo (sv. Františka Paulánského, Obrácení sv. Pavla a sv. Kříže), 20 lavic, 8 zpovědnic (4 v kostele, 1 v sakristii a 3 v ambitech), kazatelna, 3 zvony (z toho 1 v sanktusníku), krypta pro řeholníky a na kůru varhany s pozitivem (SOA Zámrsk, Vs Kumburk, kniha 8095). Větší opravy byly na kostele provedeny ve čtyřicátých letech 19. století, a to jičínským stavitelem Josefem Oppolzerem. Započato s nimi bylo na konci roku 1842 či na počátku roku následujícího, neboť už 3. února 1843 novopacký farář Jan Hrdina poslal vrchnímu úřadu kumburského panství popis "ještě dalších více závad na novopackém expavlánském klášterním kostele, na něž se přišlo při zahájení oprav, které už byly povoleny a nyní zahájeny jičínským p. Oppolzerem jakožto pachtýřem." Vrchní úřad nato už 10. února předložil seznam dalších nutných oprav krajskému úřadu a zároveň požádal, aby jej krajský inženýr prohlédl a aby poté byly tyto opravy povoleny. Žádané povolení vydal krajský úřad 1. července 1843, načež dne 10. července o tom vrchní úřad zpravil stavitele Josefa Oppolzera, jenž opravy prováděl. Zanedlouho poté, dne 16. srpna 1843, se v Nové Pace konala kanonická vizitace; při této příležitosti farář Hrdina vypracoval zprávu o stavu patronátních budov, v níž se o bývalém klášterním kostele a přilehlé části kláštera s byty kooperátorů a sakristána píše: "Nález: Střecha na tomto kostele a na bytech pro dva kooperátory a jednoho sakristána, jež se u něj nacházejí, jakož i nad klášterními ambity, patřícími k tomuto kostelu, během času zcela sešla a je potřeba, aby tím poškozený krov byl opraven, aby několik prohnilých trámů bylo nově podvlečeno a aby právě taková prkenná půda byla nově položena. Kostelní zeď, která je nad jedním kostelním oknem v důsledku velké trhliny velice špatná, je třeba opravit. Dlažbu podlahy, která je tu i tam v kostele, sakristii a ambitech už příliš hodně vyšlapaná, je třeba vysadit novými dlažebními kameny a cihlami a rovněž už vyšlapané dveřní prahy u dveří do kostela i sakristie je třeba nově vsadit. Dále je třeba tento kostel uvnitř vyčistit od prachu, malby v něm, které už z největší části sešly, osvěžit a střechu traktu s byty kooperátorů a horními ambity, nacházející se na západní straně a vystupující příliš vysoko, která skoro úplně zakrývá kostelní okna, jež se na této straně nacházejí, je třeba zčásti strhnout a udělat nižší, aby beztak příliš tmavý kostel dostal také z této strany patřičné světlo. Zvenku je třeba tento kostel také tu i tam patřičně nově omítnout a zde uvedeným způsobem na něm provést radikální opravu. V bytě pánů kooperátorů a sakristána je třeba prázdné prostory na dřevo (Holzgemächer), nacházející se dole pod podlahami, z nichž proniká podlahou nahoru do pokoje vítr a zima, sklenout či přinejmenším tamtéž položit na první ještě druhou prkennou podlahu. Ostatně půdu, nacházející se nad pokoji, je třeba kvůli udržení tepla pokrýt řádnou lepenicí. Opatření: Ohledně povolení těchto oprav již bylo zařízeno nezbytné. Střecha nad kostelem je z největší části opravena a jen část ještě schází." V následujícím roce 1844 předložil stavitel Oppolzer dne 19. května vrchnímu úřadu další rozpočet a plán na opravy; vrchní úřad mu nato 24. května sdělil, že zatím mají být provedeny jen nezbytné práce (SOA Zámrsk, Vs Kumburk, kart. 67). Další spisy k těmto opravám čtyřicátých let se již nedochovaly, ale naše znalosti o těchto pracích rozšiřují zprávy, obsažené jednak ve farní pamětní knize, jednak v knize kostelních účtů. Farní pamětní kniha (ovšem s jistými časovými nepřesnostmi, neboť začátek oprav klade až do roku 1844) uvádí: "Poněvadž od času toho, co PP. pauláni z kláštera zdejšího vypovězeni byli, takřka žádná správa na tento chrám Páně daná nebyla a spíše se ještě to, co v dobrém stavu se nacházelo, porouchalo, zpustla tato svatyně Páně nadmíru. Když v roce 1833 držána byla v městě zdejším biskupská generální visitace, domlouvala a naléhala Jeho Milost biskupská na to přísně, by tento chrám Páně opraven a stavby při něm do patřičného pořádku uvedené byly. Nic však méně odkládala se oprava tato rok od roku tak dlouho, až již skrze úplně sešlou střechu déšť na krásné a umělecky zřízené klenutí tohoto chrámu pronikal a ono v nebezpečenství bylo v brzkém čase spadnouti. Tu teprv a ještě zas na kolikeré důtklivé představování a prošení daná byla v roce 1844 nová šindelná střecha na kostel a onen díl kláštera, jenž k obývání PP. kooperátorů vykázán. Střecha ta však tak špatná byla, že hned v příštím roce střecha nad chodbou ke choru stlučená a tento díl plechem znova pokryt býti musel. Však i to mnoho neprospělo; neb déšť, protože střecha ta velmi ležatá jest, skrze ni pronikal a proniká i teď, když byla poznovu zaletovaná" (Farní úřad Nová Paka, Kronika pro faru města Nové Paky nad Roketnicí, s. 198-199). Nato v roce 1846 "znova štafírován byl již velmi sešlý hrubý oltář s postranu se nacházejícími dvěma anděly"; toto štafírování, jež stálo 300 zl., "provedeno bylo od štafíra zdejšího Jana Suchardy, ne však velmi zdařile, anž se brzy zlato počalo odlepovati" (tamtéž, s. 199-200). O další etapě opravy kostela, přilehlých klášterních místností i schodů ke kostelu, k níž došlo údajně v letech 1849-1850, farní pamětní kniha uvádí: "Léta Páně 1849 a 1850 byl tento chrám Páně nákladem zádušním po venku pražským vápnem obílen, ve zdech se nacházející díry a dlažba při hlavním vchodě v kostele opravená, oné dvě před kostelem stojící sochy obarvené, okna na věži okenicemi opatřené, trámy nad chodbou ke choru znova podvlečené a na ně nový prkenný strop dán, do pokojů obou P. kooperátorů nové podlahy položené a k těm pokojům nové dvéře zřízené, jakož i také k tomuto kostelu vedoucí schody opravené a novou šindelnou střechou přikryté. Všecky tyto správy udané byly v čas administrace roku 1844 a s nimi také (ačkoliv chybně) správa schodů; neb schody tyto nikterak ke kostelu nepřináležejí, protože se v nižádném kostelním inventáři nenacházejí. To také zadalo příčinu, že když později na místě již sešlých nové stupně na těchto schodech pořízené býti měly, zdejší obec (jíž vším právem to zřízení přísluší) proti nákladu tomu se vzpírala a jej na zádušní jmění uvalovala, omlouvajíc se tím: že kdo dáním střechy přijal schody za své, povinen bude dáti také stupně. Pře o to trvala dlouho a ostala nerozhodnutá. Když se dlažba v tomto kostele spravovala, otevřená jest také zde se nacházející krypta, do nížto za jejich zde pozůstávání zemřelí P. P. Pauláni pochováváni byli. V kryptě této dobře sklenuté, hejcukem k vyvedení vody a komínem k vyvětrání opatřené, nalezeno bylo více, však jen na zemi ležících kostí z těl lidských, neb z rakvích úplně již shnilých nebylo již ani památky" (tamtéž, s. 200-202). Z kostelních účtů ovšem (stejně jako z již výše citovaných spisů) vyplývá, že výše uvedené práce, jež farní pamětní kniha klade do let 1844-1846 a 1849-1850, probíhaly zřejmě ve skutečnosti již od sklonku roku 1842, a to do roku 1848. Již roku 1843 bylo totiž na základě nařízení vrchního úřadu z 26. listopadu 1842 zaplaceno z kostelních peněz prvních 500 zl. staviteli Oppolzerovi na konto oprav. V roce 1844 bylo sice zaplaceno pouze 5 zl. krajskému inženýrovi jako diety a cestovné při převzetí stavebních oprav a 17 zl. vrchnostenskému důchodu za cihly, odebrané již v roce 1842, zato v roce 1845 bylo z kostelních peněz zaplaceno jednak 1485 zl. 50 kr. opět nájemci stavby Oppolzerovi za provedené vícepráce, jednak 115 zl. vrchnostenskému důchodu za 1600 dlažebních a 4611 zdicích cihel, dodaných také ještě v roce 1842. Roku 1846 nájemce stavby Oppolzer obdržel z kostelní pokladny 418 zl. 2 1/2 kr. za "dodatečné výdaje při opravě packého klášterního kostela", dalších 25 zl. bylo zaplaceno "packému Suchardovi za štafírování 2 nových soch", 1202 zl. 58 kr. dostal vrchnostenský důchod za "odebraných 826 kop střešních šindelů [...] a 1 kus »Wandbaumu« o délce 9 sáhů" a konečně 136 zl. 48 bylo vyplaceno rovněž vrchnostenskému důchodu "za 76 kusů celých falcovních prken." V roce 1847 byla "jičínskému staviteli Oppolzerovi" zaplacena vysoká částka 2837 zl. 20 kr. "za stavební opravy, provedené u packého klášterního a farního kostela", a ještě roku 1848 obdržel Oppolzer posledních 366 zl. 45 kr. za dodatečné stavební výdaje. V letech 1849-1850, kdy měly podle farní pamětní knihy "nákladem zádušním" probíhat další práce na kostele, nejsou v knize kostelních účtů žádné výdaje za stavební práce uvedeny (SOA Zámrsk, Vs Kumburk, kniha 7565). Dne 14. srpna 1853 byl "na pilíři proti kazatedlně při oltáři Stětí sv. Jakuba" zavěšen obraz sv. Růžence, koupený za 40 zl. a malovaný "od jednoho svobodného děvčete zdejšího, dcery malíře Jana Suchardy, jménem Kristýny" (Farní úřad Nová Paka, Kronika pro faru města Nové Paky nad Roketnicí, s. 203). Dne 18. května 1854 byl pořízen další inventář kostela. Popis kostela se v tomto inventáři v podstatě neliší od popisu v inventáři z roku 1835, pouze u kostelních dveří je uvedeno, že troje z nich jsou pobity plechem, a v sakristii jsou zaznamenány nikoli jen jedny, nýbrž dvoje dveře, a to jedny do kostela a jedny ven. Odlišně od inventáře z roku 1835 je tu však popsána část kláštera přináležející ke kostelu, označená jako "obytná budova P. P. kooperátorů", o níž zde čteme: "Tato obytná budova je částí bývalého pavlánského kláštera, dole těsně přiléhající k sakristii a v patře k oratoři. Dole v přízemí je pokoj pro kostelního sluhu, kůlna na dřevo a sklep. V horním podlaží jsou 4 pokoje a malá kuchyň. Tato budova je kryta šindelem a leží směrem k severu" (SOkA Jičín, FÚ Nová Paka, inv. č. 21). V témže roce 1854 malíř Josef Payern a sochař a štafír Jan Sucharda opravili obraz Nanebevzetí Panny Marie na hlavním oltáři i s rámem (Farní úřad Nová Paka, Kronika pro faru města Nové Paky nad Roketnicí, s. 203-204) a z kostelních peněz bylo zaplaceno 9 zl. 59 kr. "zedníku Kuskovi za sklenutí kuchyně u kooperátorova bytu" a 27 zl. 12 kr. "za zřízení dvanácti stupňů na schodech ke klášternímu kostelu." Roku 1856 obdržel varhanář Josef Prediger 68 zl. za opravu varhan (SOA Zámrsk, Vs Kumburk, kniha 7565) a roku 1857 zhotovil Jan Sucharda za 600 zl. nový bratrský oltář proti kazatelně (Farní úřad Nová Paka, Kronika pro faru města Nové Paky nad Roketnicí, s. 204). Dne 13. dubna 1858 zachvátil kostel i s bývalou klášterní budovou požár. O tomto požáru a o nápravě aspoň největších škod, jež způsobil, kaplan Bílek ve své knize, vydané ještě téhož roku, píše: "Dne 13. dubna 1858 o čtyrech hodinách odpoledne v seve-rozápadním dílu kláštera nad bývalým letním večeřadlem, kde se toho času tkadlcovská dílna na bavlnu nacházela, vyšel najednou střechou oheň, který podporován velkým větrem tak strašlivě řádil, že v krátkém čase celý klášter, chrám Páně i Grohův dům v přesmutnou zříceninu proměnil. Lidu se sice veliké množství ku pomoci sběhlo, ale na nějaké obhájení kostela neb kláštera nebylo ani pomyšlení. Poněvádž ale veliký vítr všechen dým a oheň na kostel srážel, tedy všecka okna k západu rozpukala, a okny do kostela šlehající plameny velikým hrozily nebezpečnstvím, že i oltáře, obrazy, varhany chytnou a shořejí. Pročež se lid do kostela hrnul a kde co mohl, z oltářů a ze zdí strhaje ven vynášel, čímž se mnoho rozlámalo a porouchalo a veliká škoda se učinila, která se ani nenechá vyšetřiti. Tři stříkačky byly do kostela vtaženy a horlivým a neunaveným jich upotřebením se s pomocí Boží předce podařilo, že okny do kostela šlehající plamen se skrotil a vnitřek kostela se před ohněm uchránil, ale mnoho kostelního prádla shořelo, svícny, celá vazba na ambytech, na obydlích pánů kooperatorů, na kostele, na věži i ve věži, prudkým a strašným ohněm vše tak bylo stráveno, že ničehož z toho po ohni nezůstalo, ano všecky tři zvony na samé škváry se rozlily, z nichž se po ohni toliko 382 liber zvonoviny shledalo. V klášteře přebývající v. p. kooperátoři a kostelní otec Josef Paul velikou ztrátu v nábytku, šatstvu a prádlu utrpěli. [...] Na památku ovšem smutnou a bolestnou dal jsem tento strašný požár na papír vykresliti, do kamene vyrýti a obrazy ku prodeji tlačiti, z nichžto čistý výnos na vnitřní okrasu pohořelého chrámu Páně věnován byl. Chrám Páně klášterní byl po ohni zavřen a všecky služby Boží se musely ve farním kostele odbývati [...]. Ačkoliv všecka vazba, které nebylo na důkladnost široko daleko rovno, na klenutí zcela spadala a do čista shořela, předce klenutí žádnou neutrpělo pokazu, ano nynějšímu věku dokázalo, že muselo býti od výtečného stavitele z dobrého staviva mistrně provedeno. Nyní se jednalo o to, aby co možná nejdřív chrám Páně pod střechu přišel, za kteroužto příčinou se místní pan farář Alois Machačka s prosbou k úřadu patronátnímu obrátil, aby se na základě nevyhnutelné potřeby toho chrámu o povolení nové stavby u vyšších míst zakročilo. Což když se stalo a krajská vláda tomu své svolení dala, hned se všeliké dříví na vazbu svážeti, a na základě od Jičínského okresního inžiníra pana Ant. Fiedlera vyhotoveného plánu dne 17. května 1858 tesařský mistr z Jičína V. Feyfar se svými tovaryši vazbu na kostel stavěti započal. Veškerá zednická práce jak na kostele, tak na chodbách a příbytcích pánů kooperátorů svěřena byla mistru zednickému z Nové Paky p. Josefu Kafkovi. Kostel byl šindelem pokryt, na nějž se mimo věží 947 kop šindele vešlo. Kopa šindela stála 55 kr. stříbra. Na šindel se přibíjela křidlice (šífr), kteroužto práci měl pronajatou pokrývačský mistr Josef Daníček z Těpeře; a sice čteverční sáh za 4 zl. 1 kr. stř. Dne 12. srpna byla na malou věžičku pozlacená báň se 70 lib. těžkým křížem zasazena a dne 8. září na den narození Panny Marie byl velký kříž, 115 lib. těžký, odpoledne ve farním kostele od místního p. faráře posvěcen, u slavném průvodu na horu ke klášteru od mládenců nešen a báň od družiček, a u přítomnosti nepřehlednutelného množství domácího i přespolního lidu, báň od družiček, kříž od mládenců na velkou věž vytaženy a při slavné střelbě a hudbě od p. Jiřího Jampílka, mistra klempířského z Nové Paky, zasazený, který malou i velkou věž, jakož i ku kostelu přináležející chodby bílým cínovaným plechem pokrýval. Na místě rozlitých zvonů byly u p. Karla Bellmanna, c. k. dvorního zvonaře v Praze, objednány 3 nové zvony, z nichžto ten nejmenší jmenem »Maria« s obrazem nepoškvrněné Panny Marie [...] váží 167 liber a zavěšen jest v malé věžičce nad hlavním oltářem. Na velké věži se nacházejí dva zvony, a sice: velký na jmeno »Jan Nepomucký« pokřtěn [...]: váží 6 centů a 40 liber. Prostřední zvon jmenem »Alois« [...] váží 3 centy a 20 liber. Tyto zvony stály přes 1400 zl. stř. [...] Horlivou péčí místního p. faráře stavba kostela přes leto tak dalece dospěla, že v polovici měsíce října, právě v půl roce po strašném požáru, pro vykonávání služeb Božích zase otevřen býti mohl" (Ignác Bílek, Památné události poutního chrámu Páně na nebe vzetí Panny Marie v Nové Pace v kraji Jičínském, Praha 1858, s. 14-18). Ve farní pamětní knize o požáru čteme: "Dne 13. měsíce dubna roku 1858 [...] vypukl v západním díle stavení klášterského způsobem nepovědomým oheň, jenž v krátkosti nejen oddělení privatním majitelům patřící, ale i obydlí velebných pánů kooperátorů a střechu tohoto chrámu Páně Nanebevzetí Panny Marie takovou rychlostí zachvátil, že v málo okamžicích z této důkladné střechy ani památky neostalo. [...] Třemi tedy stříkačkami vjelo se dovnitř kostela, z nichžto jedna u hlavního oltáře, druhá v prostřed kostela a třetí nedaleko choru se postavily, by tak ohni oknama do kostela na oltáře a na varhany šlehajícímu se zabránilo spoustu svou dále rozšiřovati. Tomuto namáhavému přičinění a důkladnému klenutí chrámovému bylo co děkovati, že se oheň dovnitř kostela nedostal a vnitřní okrasu nestrávil. Bylo by tam bývalo všecko neporušené zůstalo, kdyby nevčasná horlivost mnohých hájitelů trháním oltářů a vynášením rozličných kostelních věcí a házením nimi na zem mnoho škody nebyla způsobila. [...] O 6 hodinách navečer bylo vše v prach a popel obráceno a zvony na malé i velké věži se nacházející na samé škváry rozlité, z nichžto se toliko 382 liber zvonoviny shledalo. Pánům kooperátorům tehdejším, jakož i s nimi bydlícímu kostelníkovi mnoho z jejich nábytku shořelo a na ostatním velkou škodu utrpěli" (Farní úřad Nová Paka, Kronika pro faru města Nové Paky nad Roketnicí, s. 205). O nápravě škod, jež požár způsobil, se v téže farní pamětní knize píše: "Na památku [...] dal tehdejší kaplan tento strašný požár na papír vykresliti, do kamene vyrýti a obrazy na prodeji tlačiti, z nichžto čistý výnos na vnitřní okrasu pohořelého chrámu věnován jest byl; i pořízené byly do doleních oltářů svaté Anny a Pána Krista 2 nové obrazy, totiž svatého Josefa a svaé Veroniky, za 50 zl. r. č. Po prvním návalu hoře nad neštěstím tímto počalo se ihned žádati, by zase co nejdříve tento stánek Páně s velebným klenutím střechou přikryt, do patřícího pořádku uveden a k vykonávání služeb Božích zřízen byl, a snažení toto nejinák než obzvláštním řízením Božím a přímluvou nebes Královny dobře se dařilo. Tehdejší patronátní komisař nejosvícenejšího knížete z Trautmannsdorfu p. Štěpán Štěrba ihned svou pomocnou ruku k tomu podával. Jeho spoluoučinkováním počalo se v málo dnech dříví k stavbě svážeti a na nové vazbě pracovati, ku kteréž práci 30 tesařů z vůkolí svoláno bylo. Ačkoliv se nám všem zdálo, že to dlouho trvá a práce málo přibývá, byla předce v pěti měsících po ohni ohromná střecha na kostele postavená a dne 8. září téhož roku dávaly se na cínovaným plechem nově pokrytou věž kříž a pozlacená báň a dne 14. října přenášela se s velikou slávou milostná socha Rodičky Boží do této svatyně a světil se kostel" (tamtéž, s. 205-206). O kus dále ještě táž farní pamětní kniha doplňuje: "Dne 12. srpna 1858 byla na malou věžičku pozlacená báň s křížem 70 liber těžkým zasazena a dne 8. září na den Narození Panny Marie byla na velkou věž pozlacená báň se 115 liber těžkým křížem [...] vytažená a zasazena" (tamtéž, s. 209). Téhož roku 1858 byly také na kostel pořízeny tři nové zvony, jež odlil v Praze zvonař Karel Bellmann (tamtéž, s. 207). Rovněž ještě v roce 1858 byla uspořádána sbírka "na vnitřní okrasu pohořelého tohoto chrámu Páně", k níž přispěl i excísař Ferdinand Dobrotivý, jenž daroval 400 zl. Ze získaných peněz "byl celý tento kostel uvnitř vybílen, malba za hlavním oltářem obmytá, oltáře sv. Františka, sv. Jana, sv. Kříže a sv. Anny nově stafírovány", což vykonal opět sochař a štafír Jan Sucharda, a byl pořízen nový obraz na oltář Obrácení sv. Pavla od brněnského malíře Josefa Zeleného (tamtéž, s. 211). Z dochovaných spisů se dovídáme, že již krátce po požáru, dne 20. dubna 1858, byl sepsán protokol, podepsaný c. k. inženýrem asistentem Johannem Egererem a zdůrazňující, že je třeba dbát na to, "aby nejen kostel, nýbrž i obě přilehlá a k němu patřící křídla budovy a věž byly tak rychle, jak je to možno, zastřešeny, zároveň však aby také točité schody, skoro do výše chóru vyhořelé a částečně zničené, které vedly nejen na věž, nýbrž také na půdu kostela, byly znovu zřízeny, aby tak provedením střešní krytiny nejen hlavní zdi, nýbrž hlavně klenby kostela a dále klenby přízemí přilehlého křídla budovy byly chráněny před škodlivými vlivy počasí, zřízením schodů pak aby bylo umožněno provést nezbytná měření pro shořelé stropy (Oberböden) věžního podlaží, ležícího nad chórem, a zvonové stolice, jež je třeba znovu zřídit." Pokrývačské práce byly zadány, jak již víme, Antonínu Daníčkovi, jenž se již v dopise z 10. června 1858 označuje jako "pachtýř pokrývačské práce na klášterním kostele v Nové Pace"; již z tohoto dopisu také vyplývá, že střecha kostela, dosud krytá šindelem, byla nyní pokrývána břidlicí. Z dopisu kostelního účetního patronátnímu úřadu z 30. ledna 1859 se dovídáme, že na kostele kromě Daníčka pracoval také radimský truhlář Václav Draßlar a jičínský sklenář Ferdinand Neuter (SOA Zámrsk, Vs Kumburk, kart. 67). Podle kostelních účtů bylo v roce 1858 vydáno z kostelních peněz na obnovu kostela a k němu patřící části kláštera celkem 18 109 zl. 38 3/4 kr., z čehož řemeslníci dostali 9581 zl. 9 1/2 kr. (zedníci 859 zl. 40 kr., tesaři 1712 zl. 18 kr., pokrývač břidlicí 2084 zl. 55 1/2 kr., zvonař 1208 zl. 39 kr., klempíř 1683 zl. 26 1/2 kr., truhlář 1021 zl. 28 1/2 kr. atd.) a zbytek byl zaplacen za materiál a dovoz. O tři roky později, v roce 1861, bylo ještě Antonínu Daníčkovi zaplaceno 404 zl. 17 kr. jako nedoplatek "za zřízení břidlicové střechy" (SOA Zámrsk, Vs Kumburk, kniha 7565). Dne 25. června 1860 zhotovil stavitel František Wolf rozpočet "na uznané zřízení nové plechové střechy nad oratoří packého kláštera kvůli na jaře se sesouvajícímu četnému sněhu, který na břidlicové střeše oratoře působí velké škody, vyžadující opravy, jež však plechovou střechou mohou být odstraněny." Tato práce měla podle rozpočtu stát 282 zl. 70 kr., ale o jejím případném provedení nic nevíme. « zpět